Ráno bývá doma často hektické. Potřebujeme se nasnídat, obléknout, sbalit věci a vyrazit ven. A právě v tu chvíli někdy přijde věta, kterou většina rodičů dobře zná.
„To nechci.“
Vytáhnete mikinu, tepláky nebo tričko a dítě je odmítne. Na otázku proč většinou nepřijde žádná uspokojivá odpověď. Někdy jen pokrčení ramen, někdy další „nechci“ a někdy slzy. V takové situaci je snadné dojít k závěru, že dítě prostě vzdoruje.
Jenže čím déle šiji dětské oblečení a pozoruji děti kolem sebe, tím víc si uvědomuji, že za těmi dvěma slovy se často skrývá něco mnohem prostšího. Nepohodlí.
Děti vnímají nepohodlí jinak než dospělí
Dospělí si během života zvyknou na spoustu kompromisů. Nosíme kalhoty, které nejsou úplně ideální. Obujeme si boty, které nás po delší chůzi trochu tlačí. Vydržíme ve svetru, který není zrovna nejpříjemnější na dotek.
Děti takové nejsou. Pokud je něco tlačí, škrtí nebo škrábe, většinou to odmítnou velmi rychle a bez diplomacie. Nemají potřebu být zdvořilé ani se přizpůsobovat. A vlastně je to dobře.
Problém je v tom, že často ještě nedokážou přesně pojmenovat, co jim vadí. Neřeknou: „Mami, ten průkrčník je moc těsný.“ Ani: „Ten šev pod paží mě při pohybu tlačí.“
Prostě řeknou: „To nechci.“
A rodič pak stojí před otázkou, jestli jde o vzdor, nebo o skutečný problém.
Proč některé kousky děti milují a jiné zůstávají ve skříni
Možná jste si někdy všimli, že dítě nosí jeden konkrétní kousek stále dokola. Jakmile je vypraný, chce si ho vzít znovu. Vedle něj přitom visí několik dalších mikin nebo tepláků, které vypadají na první pohled téměř stejně, ale sahá po nich jen výjimečně. Dlouho mě zajímalo proč.
A čím víc jsem děti pozorovala, tím víc jsem si uvědomovala, že rozdíl často není ve vzhledu. Děti většinou neřeší, jestli je něco moderní nebo dokonale sladěné. Dokonce ani oblíbený motiv není zárukou úspěchu.
Kolikrát odmítnou i tričko s obrázkem, který jinak zbožňují. Ne proto, že by se jim nelíbil. Jen se v něm z nějakého důvodu necítí dobře.
Vnímají totiž především to, jak se v oblečení cítí. Jak snadno se obléká. Jak se v něm běhá. Jak se v něm sedí na zemi. Jak se v něm leze po prolézačce.
A právě tyto drobnosti mohou rozhodnout o tom, jestli si dítě konkrétní kousek oblíbí, nebo ho bude odmítat.
Proto řeším detaily, které nejsou na první pohled vidět
Když navrhuji nový střih nebo vybírám materiály, nepřemýšlím jen nad tím, jak bude výsledek vypadat na fotografii. Představuji si běžný dětský den.
Dítě, které běží po hřišti. Sedí v písku. Leze po pařezu. Objevuje brouka v trávě. Schovává si do kapsy kamínek, protože je podle něj výjimečný. V takových chvílích není důležité, jak oblečení vypadá na produktové fotce.
Důležité je, jestli funguje. Jestli někde netlačí. Jestli neomezuje pohyb. Jestli dítě nemusí řešit, co má na sobě, a může se soustředit na svět kolem sebe.
Právě proto věnuji pozornost i detailům, kterých si zákazník na první pohled možná ani nevšimne. Střihu průkrčníku. Volnosti v pohybu. Výběru materiálu. Drobnostem, které samy o sobě nevypadají důležitě, ale dohromady mohou výrazně ovlivnit, jak se dítě v oblečení cítí.
Oblečení by nemělo být další věcí, o které je potřeba vyjednávat
Rodičovství přináší dost situací, které vyžadují trpělivost, vysvětlování a někdy i kompromisy. Myslím si ale, že oblečení by mezi ně pokud možno nemělo patřit. Samozřejmě neexistuje střih ani materiál, který bude vyhovovat každému dítěti. Každé je jiné.
Přesto věřím, že dobře navržené oblečení může spoustu každodenních situací usnadnit. Může odstranit některá zbytečná „to nechci“ a nechat prostor pro věci, které jsou mnohem důležitější.
Pro hraní. Pro objevování. Pro pohodové dětství.
A právě proto dělám to, co dělám.
.png)